Uprchlíci ze Sýrie

Kdy jste přišli do Kanady?
V lednu 2016.
Proč jste šli pravě do Kanady a ne např. do České republiky?
Vera (matka): Přišli jsme do Kanady, protože tu žila moje sestra.
Max (syn): Ona nás sem vlastně dostala, takže Kanada pro nás byla asi jediná možnost.
Vera: Nemyslím si, že Německo by bylo úplně nejlepší destinací. Během války bychom tam
pravděpodobně mohli zůstat, ale pak bychom se museli možná zase přesouvat jinam.
Pravděpodobně celkově v Evropě by to bylo všude stejné.
Jak by jste popsali celou tu situaci do které jste se dostali a jak dlouho to trvalo od chvíle kdy jste
se rozhodli opustit Sýrii do doby kdy jste byli v Kanadě?
Vera: Přemýšleli jsme, že půjdeme do Kanady asi rok, po roce jsme vyplnili žádosti a za další rok jsme
byli v Kanadě.
Byly jste vyloženě v nebezpečí před tím, než jste přišli do Kanady?
Max: Jako Kurdové jsme byly relativně v nebezpečí v Turecku, protože Turkové Kurdy vlastně
nesnáší. Po tu krátkou dobu co jsme byli v Turecku to ale nevypadalo jako bezprostřední nebezpečí.
Takže vy jste se ze Sýrie dostali do Turecka a pak z Turecka do Kanady, je to tak?

Max: Ano
A byli jste v nějakém uprchlickém táboře nebo něčem takovém?
Vera: Utekli jsme ze Sýrie do Turecka. To byla velice děsivá situace, tehdy jsme měli vážně strach. Šli
jsme 5 hodin pěšky se všemi věcmi co jsme mohli pobrat do Turecka (6 členná rodina, 4 synové dnes
ve věku 20, 17, 14, 8).
V Turecku jste se dostali do uprchlického kempu?
Vera: Ne, v Turecku žije můj bratr, bydlí blízko u hranic a k tomu jsme se dostali. Zůstali jsme v jeho
domě asi měsíc.
Jak těžké bylo opustit všechno, co jste kdy v Sýrii měli?
Vera: Velké boje se odehrávali přímo ve městě kde jsme žili, takže my jsme se už delší dobu
přemisťovali mezi domy našich známých a skrývali se. Takhle to vlastně probíhalo skoro rok.
A váš dům stále stojí?
Vera: Ne, po našem domě nezůstalo nic, celá oblast byla kompletně vybombardována
Máte nějaké další přátele, které znáte již ze Sýrie?
Vera: Ano můj bratranec s rodinou, který žil ve stejném městě teď žije tady ve Vancouveru. A moje
sestra.
Co jste dělali v Sýrii před tím, než jste museli odejít?
Můj manžel pracoval jako zedník. Já jsem žena v domácnosti.
Jaké vyznáváte náboženství?
Max: Myslíš jako předtím anebo dnes?
Před tím a dnes.

Max: My jsme byli všichni muslimové
Vera: Dalo by se říct, že jsme křesťané ale já a můj manžel jsme tak nějak na půl.
Je to pro vás důležité?
Max: Pro nás jako národ je velmi důležité mít boha. Není to to nejdůležitější, ale hraje to velmi
podstatnou roli. Před tím jsem nad tím nikdy nepřemýšlel a byl jsem prostě muslim. Dnes kdybych si
měl vybrat tak si vyberu křesťanství.
A co tvoji rodiče?
Pro moje rodiče to je složitější. Celý život byli muslimové a věřili, že to je to, co je správné. Těžko se
jim po 40 letech jen tak lehce přejde na jinou víru.
Ismail (otec): Jako Kurdové jsme měli ještě další jiné náboženství, ale ve společnosti ve které jsme
žili, jsme byli jednoduše muslimové. Pak ale část muslimů započala válku a my jako Kurdové ať už
muslimové nebo křesťané jsme byli považováni za nějakou nižší rasu a stali jsme se jejich nepřáteli.
Max: Jako Kurdové jsme byli utlačováni. A to jsme ještě teď nezískali svoje území (Kurdistán)… ‚směje

se‘
Já jsem tajně doufal, že Česká Republika podpoří vznik Kurdistánu
Max: Země se určitě bojí takto vystupovat. Navíc tak malinká země jako je Česko.
Jak se vám v Kanadě líbí?
Max: Moji rodiče Kanadu milují. Pro mě se moc nezměnilo, stále jsem ještě dítě, ze Sýrie si až tak
moc nepamatuji a teď tu žiji, takže to nemůžu až tak porovnat. Ale moji rodiče Kanadu vyloženě
uctívají, protože jim velice pomohla v těžké situaci.
Vera: Všechno je tu skvělé, lidé, voda, příroda.
Ismail: Jako dítě jsem vždy snil o tom jet do Kanady.
Je v Kanadě nějaký zákon, který máte problém dodržovat?
Ismail: Naprosto ne, to je jeden z důvodů, proč jsme tu tak šťastní. Kvůli všem pravidlům a zákonům,
které Kanada má a dodržuje.
Já jsem měl problém se zákazem pití alkoholu na veřejnosti.
Ismail: To je jeden z nejlepších zákonů. Náš mozek je to nejcennější co máme a neměli bychom si ho
ničit pitím alkoholu.
Co je dnes vaše zaměstnání?
Ismail: Dělám kamenné obklady a různé obkladačské práce.
Co váš nejstarší syn?
Ismail: Ten pracuje 4 hodiny týdně v nějaké kreditní společnosti. Tuším, že plánuje jít na univerzitu.
Vera: Ráda bych aby šel na univerzitu.
Max: Chce být právník, to je nejlépe placená práce v Kanadě.
A co Judi (druhý nejstarší syn)?
Vera: Ten chce být pilotem.
Chcete zůstat v Kanadě?

Všichni: Ano
Jste už Kanaďané?
Vera: Ještě ne, asi za rok budeme moci zažádat o občanství.
Je hodně uprchlíků, takových jako vy? Myslím rodiny s dětmi, které jsou stále v uprchlických
táborech?

Vera: Mnoho velmi mnoho
Je něco co byste chtěli říci lidem, kteří odmítají přijímat uprchlíky, jako je Česká Republika
například?
Ismail: Dvě války se odehrály v Evropě. V té druhé mnoho židů muselo utíkat z Evropy. Hodně jich
muselo utíkat z Polska. Dnes musejí oni rozumět tomu, že my jsme ve stejné situaci a potřebujeme
pomoc. V mnoha zemích může nastat válka kvůli špatné vládě, plno lidí se pak stane uprchlíkem
prakticky přes noc. Vždyť jen hurikán v Americe vyhnal plno lidí z jejich domovů. Ti však mohli
uprchnout do sousedních států, kde tu katastrofu přečkali. To je něco podobného.
Max: Ne všichni lidé jsou dobří a ne všichni lidi jsou zlí. Nemůžeme ale jednoduše o všech říct, že jsou
zlí nebo že jsou dobří. To prostě nejde.
Ismail: Syřané nepotřebují mnoho pomoci. Potřebují jen kde žít, a pracovat. To je vše co
potřebujeme. Neprosíme si ani sociální dávky, na které bychom měli nárok.


Uprchlíci ze Sýrie

PDF file: Uprchlíci ze Sýrie.pdf